CHLISTARNA.BLOG.CZ na Blog.cz

Tak tenhle zápas jsme docela normálně posrali, a to tak, že hodně. A dokonce nadvakrát. Když už jsme se po nepovedeném začátku do utkání dokázali vrátit, tak jsme to okamžitě zase zahodili. Ale co se dá dělat, ono se s jedním vyhraným singlem z osmi v ligovém utkání vyhrát nedá.

Jak se ukázalo, špatným nápadem bylo už to, že jsem se nenominoval na úvodní zápasy jednotlivců. Začínal Honza, proti němu Jan Švec, a Honza 1:2 prohrál. Nic se neděje, Vavry udělá bod a bude vyrovnáno. Neudělal, protože 0:2 prohrál s Petrem Maškem. Věřili jsme, že se chytnem a že nás nastartuje Jimi, ale zase nic, respektive opět prohra 0:2, tentokrát stála na straně vítězné Zuzana Koželská. A černou sérii dokonal Feďa, který podlehl 1:2 Adéle Hochové. Takhle tedy vypadal náš hororový vstup do zápasu. A přitom se žádné velké šipky nehrály a kolikrát se šlo dokonce až do rozhozu.

I tak jsem ale věřil, že se s tím pořád dá něco udělat. Taktika byla jasná. Teď musíme vyhrát všechny čtyři hry dvojic, čímž vyrovnáme. Následně já půjdu na singl, udělám bod, kterým obrátím stav v náš prospěch, po mně Jimi vyhraje šestý bodík a ten sedmý už na soupeři, který bude totálně zdecimovaný z toho obratu, už Vavry nebo Honza dohrají. Plán to byl sice dobrý, ale realizace úplně nevyšla. Tedy z počátku jo. První kriket jsem hrál já a Honza proti Janu švecovi a Zuzaně Koželské úspěšně. Vyhráli jsme 2:0, když první leg byl boj, kde jsme bodový deficit dotahovali až přes středy. Na 2:4 snížila naše druhá dvojice Jimi a Vavry, která porazila také 2:0 duo Petr Mašek, Adéla Hochová. A vyšly nám i párovky. Obě jsme vyhráli rovněž 2:0, když v obou družstvech zůstaly dvojice ve stejném složení, akorát jsme si soupeře prohodili. Takže po čtyřhrách bylo opravdu vyrovnáno a bylo načase zatroubit k rozhodujícímu obratu.

Na první singl druhé poloviny jsem nastoupil proti Petru Maškovi a souboj kapitánů jsem bez problémů zvládl. Výhrou 2:0 jsem otočil vývoj na 5:4 pro nás a plán zatím fungoval bez sebemenší chybičky. Ta chybka ale přišla v zápětí. Jimi opět svůj singl zmařil a na Adélu si neuhrál ani leg, takže místo dvoubodového vedení to byla pouze plichta. No a následovalo to, co už znalce Chlístárny nemůže překvapit. Honza, jako již kolikrát před tím, nedokázal přetavit vedení 1:0 v bodík, prohrál se Zuzanou 1:2 a místo nadějí na výhru jsme už jenom mohli doufat, že Vavry zachrání alespoň nerozhodný výsledek. To se ale nepovedlo a Vavryho prohra se supem Janem znamenala, že si hosté odváželi z Hodějovic možná překvapivé, ale v kontextu toho, co oba týmy předvedli, zasloužené vítězství.

Nějak přehnaně se trápit porážkou, i když hodně nečekanou, nemá význam. Soutěž je teprve v počátku a ty dva ztracené body budeme mít možnost dohnat jinde. Aby k tomu ale mohlo dojít, měli bychom se nad pár věcma zamyslet. Kupříkladu nad tím, že promr(d)hat již po několikáté dobře rozehraný leg tím, že si připravuji na oblíbený dabl, což zvládnu až tou poslední šipkou a pak už jen koukám, jak mi to soupeř následně klapne, aniž bych sám tu zavíračku aspoň zkusil, je pitomost hraničící s hloupostí hráče. Nebo nad tím, že soustředění je třeba i při vytahování šipek, aby se nestalo, že si něco odmáčknu a pak jen zoufale civím na to, jak mám na terči úplně jinou cifru, než jsem ještě před okamžikem měl. Případně nad tím, že pokud mám začátek takový, že jsem schopen něco házet až od třetího legu dál, nebylo by vůbec od věci si ty dva mizerné odehrát už při rozhazování, zvláště když na to na domácí půdě máme čas i prostor. A nebo taky nad tím, že každý dabl je stejný a bez trénování zavíraček to nikomu samo nepůjde. Ono totiž nejen v posteli, ale i u terče bezezbytku platí, že to co se neodpíchá, to se neukecá.